Obraz - Vimperk. Autorem je akademický malíř a grafik Josef Sahula. Signován a datován vpravo dole a číslován (137/200) vlevo dole - viz foto. Zezadu obrazu je autorský štítek, kde je uveden autor, název díla, technika, rozměr, tehdejší cena a razítko ČFVU - viz foto.
Celkové rozměry včetně rámu cca 49 cm x 38 cm. Rám je zdobený, místy má otluky. Originální barevná litografie na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Grafika byla vytvořena v roce 1979.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor. Originalitu díla plně zaručujeme vrácením peněz.
Sahula Josef
* 8. 2. 1918, Ústí nad Orlicí (Ústí nad Orlicí)
+ 31. 12. 2006, Prachatice (Prachatice)
malíř, grafik, pedagog
ČLENEM SKUPIN: Český fond výtvarných umění (ČFVU), Asociace jihočeských výtvarníků (AJV).
Po studiu na vysokomýtském gymnáziu pokračoval na Vysoké škole architektury v Praze (Bouda Cyril, Lidický Karel, Pokorný Karel, Salcman Martin, Sejpka Josef, Blažíček Oldřich). Za Druhé světové války pracoval v pražských Atelierech filmových triků, kde se shromažďovali filmaři a kreslíři, kteří později utvořili základ filmového studia Bratří v triku. V roce 1946 dokončil studium profesury kreslení na vysoké škole. Pedagogickou dráhu zahájil Josef Sahula na gymnáziu v Poděbradech. Shodou okolností měl tehdy ve své třídě studenty Václava Havla, Miloše Formana a kontroverzní bratry Mašínovy.
V roce 1948 odešel na „umístěnku" do Prachatic. První dva roky učil na zdejším gymnáziu. Od roku 1950, kdy v Prachaticích vznikla Střední pedagogická škola, se stal Josef Sahula jejím prvním učitelem výtvarné výchovy. Na této škole pracoval až do svého odchodu do důchodu. Josef Sahula tvořil grafické cykly věnované historickým památkám v zamilovaných Prachaticích, jihočeským hradům a zámkům, městům a vesnicích i přírodě na Šumavě a v Pošumaví. Pověstné jsou například jeho obrazy s tematikou jara přicházejícího k vesnickým chalupám. V jeho práci je bohatě zastoupena také užitá grafika, tvorba plakátů, ex libris, novoročenek, ilustrací či oblíbených ochranářských kalendářů.
Absolvoval řadu výstav například v Praze, Českých Budějovicích, Brně, Plzni, Vodnanech atd. Celoživotní dílo Josefa Sahuly bylo ocenilo 2. září 1998 prachatickým zastupitelstvem titulem Čestný občan města Prachatic. Josef Sahula zemřel 31. prosince 2006 v Prachaticích.
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1978, ? Jubilea (Kronika), Výtvarná kultura, 2,2,1978,
1980, Třicet pět let výtvarného umění a architektury v jižních Čechách,
1984, Seznam výtvarných umělců evidovaných při Českém fondu výtvarných umění,
2007, Paměť umění vodňanské městské galerie,
2008, Mager Jan Antonín , Josef Sahula, Rodopisná revue, ?, 1, jaro,2008,24-24.
Vimperk
Rozsáhlé plochy hustých pralesů pokrývaly v pravěku velkou část dnešního Vimperska. S osídlením se zde setkáváme od doby bronzové a to převážně v severní části regionu. Nejvýznamnější pravěkou památkou oblasti je mohutné hradiště Věnec u Lčovic, užívané ještě keltskými Bóji v 1. století před naším letopočtem. Ve středověku osídlení jen pomalu postupovalo z českého vnitrozemí do šumavského podhůří a celá oblast vlastní Šumavy ležela ve stínu hlubokého pohraničního hvozdu. První snahy o proniknutí do něj souvisejí až se založením hradu Vimperka (před rokem 1263) a s rodem pánů z Janovic. Velkým impulsem pro celou oblast se stalo založení nové větve proslulé Zlaté stezky, která od přelomu 13. a 14. století směřovala do tržní osady pod vimperským hradem. Na její ochranu byl postaven strážní hrad Kunžvart nedaleko dnešního hraničního přechodu Strážný a od 14. století rostly podél stezky nové osady, které přibližovaly lidské osídlení k zemské hranici. Provoz na vimperské větvi Zlaté stezky během 14. století stále stoupal a prospěch z toho měla vrchnost na vimperském hradě i celý kraj. Od konce 14. století vládli na Vimperku celé století Kaplířové ze Sulevic a jejich působení se tu projevilo víc než blahodárně; převedli oblast bouřemi husitských válek i následujícího neklidného poděbradského období, obnovili provoz na Zlaté stezce a v roce 1479 dosáhli povýšení Vimperka na město. Obstáli také v ostré konkurenci se sousedními Prachaticemi, které jako správce hlavní prachatické větve Zlaté stezky nelibě nesly konkurenci vimperské větve. V 16. století se obě větve dostaly pod kontrolu Rožmberků a za jejich patronace dosáhl obchod na Zlaté stezce v 16. století svého vrcholu.
Třicetiletá válka a vnucený monopol Habsburků na dovoz jejich "rakouské soli" přes České Budějovice do Čech znamenaly konec slávy Zlaté stezky a úpadek pro její cílová města a okolní oblasti. Obchod se solí na Zlaté stezce zanikl na počátku 18. století a Vimperk i celá oblast musely hledat nové zdroje obživy. Rozvíjelo se sklářství a od 19. století daly mnoha lidem práci průmyslové podniky a tiskárny ve Vimperku. Obyvatelstvo jižní vysokohorské části Šumavy a Vimperka se od 17. století poněmčovalo, a to pokračovalo dále i za nové vrchnosti knížat Schwarzenbergů (od roku 1719). Severní část oblasti obývalo nadále české obyvatelstvo a dvojjazyčný ráz oblasti přetrval až do konce 2. světové války. Odsun německého obyvatelstva a následující komunistické období Vimpersko těžce postihly, ale po roce 1989 se oblast pomalu vrací ke své dávné úloze prosperující příhraniční spojnice Čech a německého Podunají a významného centra na Zlaté stezce.
Romantická poloha na ostrohu nad řekou Volyňkou a malebná silueta se zámkem na vysokém kopci, s hradbami, vysokou věží kostela Navštívení Panny Marie a se shlukem starých domů, to vše vdechuje Vimperku ráz středověkého města. A středověk toto sídliště opravdu zrodil. Prvním obydleným místem tu byl hrad, který byl založen pravděpodobně jako královský kolem roku 1260. Purkart z Janovic, oblíbenec krále Přemysla Otakara II. a významný zemský úředník, získal zřejmě později prostřednictvím své funkce vimperského purkrabího hrad i panství do manského nebo osobního držení. Ještě ve 13. století vznikl nedaleko hradu raně gotický kostel svatého Bartoloměje. Rod pánů z Janovic začal z vůle svých přemyslovských vládců kolonizovat neosídlené oblasti Šumavy na jih a na východ od Vimperka a založil také pod hradem sídliště, v kterém se začali usazovat kupci a řemeslníci. Od přelomu 13. a 14. století do něj směřovaly z Pasova po nové větvi Zlaté stezky soumarské karavany se zbožím.
Kolem poloviny 14. století vyrostl v dolní části sídliště farní kostel. V druhé polovině 14. století se Vimperk dostal do přímého majetku panovníka a král Václav IV. jej zastavil rodu Kaplířů ze Sulevic. Ti tu vládli po celé husitské i pohusitské období a jejich zásluhou byla tržní osada pod hradem v roce 1479 povýšena na město a opevněna pásem kamenných hradeb. Poslední Kaplíř na Vimperku Petr odkázal v roce 1494 hrad, město i celé panství spřízněnému rodu Malovců. Malovcové Vimperk ztratili svou účastí na protihabsburském povstání v roce 1547, a po nich se tu vystřídala řada předních rodů Českého království – páni z Hradce, Rožmberkové, Novohradští z Kolovrat. Zvláště Vilém z Rožmberka si Vimperk oblíbil, často tu pobýval i s manželkami a s družinou; starý hrad dal k tomu účelu přestavět na honosný zámek. Především v šedesátých letech 16. století na něm sídlil i jeho proslulý bratr Petr Vok, majitel zámku i panství v letech 1565-1601. V roce 1630 koupil Vimperk kníže Jan Oldřich z Eggenbergu a od té doby se město i panství staly součástí rozsáhlého eggenberského a od roku 1719 schwarzenberského jihočeského dominia.
Významným finančním zdrojem města Vimperku byly nesporně příjmy z obchodu na Zlaté stezce. Solní obchod vynášel a logicky kvůli němu docházelo k mnoha sporům. Prachatice - nejvýznamnější české město na Zlaté stezce hledělo na Vimperk jako na svého nežádoucího konkurenta a snažilo se jej se střídavými úspěchy a neúspěchy v jeho podnikání omezit. Podle dohody z roku 1502 si soumaři mohli vybrat, zda svůj náklad soli dopraví do Prachatic nebo do Vimperka, a nikdo jim v tom nesměl bránit. Vimperští měli právo na užívání Zlaté stezky zakotveno i ve svém městském privilegiu krále Vladislava Jagellonského z roku 1479.
Vimperk byl dobyt husity na počátku husitských válek, znovu v roce 1468 v rámci boje proti Jiřímu Poděbradskému vojskem pasovského biskupa a naposled na počátku třicetileté války v roce 1619 stavovským vojskem hraběte Mansfelda. Po úpadku města v 18. století nastal nový rozmach ve století následujícím a z Vimperka se stalo jedno z průmyslových středisek na prahu Šumavy. V roce 1907 tu byla továrna na duté sklo, 2 cihelny, vápenka, strojní zámečnictví, továrna na kostěné zboží, sirkárna, 2 pily, 3 tiskárny, 2 pivovary a mnoho dalších menších podniků. Průmyslový charakter si město udrželo i po odsunu německého obyvatelstva v komunistické éře, ale po roce 1989 v něm řada podniků zavřela své provozy.
V současnosti je Vimperk rozvíjejícím se městem v předhůří Šumavy, které svou novou identitu staví na turistickém ruchu, udržitelném rozvoji a přímé komunikaci se svými občany.
ZDROJ: vimperk.cz/...sta
