Obraz - Praha Staroměstská radnice s orlojem (Pragensia). Signován vpravo dole - viz foto. Technika vlevo dole - viz foto. Autorem je malíř Václav Souček.
Rozměry včetně rámu cca 49 cm x 37 cm. Rám je zdobený, místy má otluky - viz foto. Originální signovaný barevný lept na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz je odhadem z let 1920-40.
Bude úžasnou dekorací Vašich prostor.
VÁCLAV SOUČEK (1887 narozen ve Střebši – zemřel 19. 10. 1941 v Praze)
JE UVEDEN V TOMANOVĚ SLOVNÍKU NA STRANĚ 630 CITUJI: SOUDOBÝ MALÍŘ V PRAZE. V DUBNU 1929 VYSTAVUJE V RUBEŠOVĚ SALONU V PRAZE SPOLEČNĚ S JAROMÍREM KUNCEM SOUBOR 18 OBRAZŮ ATD.
Václav Souček patřil k nejlepším našim malířům-akvarelistům. Co dovedl i v malém formátu vykouzlit vodovou barvou na bílé bláně papíru, to bylo již dávno obdivováno – je to půvabná lehkost jeho přednesu, průzračnost barvy a její bohatství tónů, jimiž je nejen znalec ale i laik zaujat. Aristokratická technika akvarelu má v něm skvělého reprezentanta. I když volil větší rozměry, když zachycoval architektonické náměty ze Staré Prahy, když sledoval hru slunce a stínů v alejích, zrcadlení stromů a břehů na vodní hladině, ovládal štětec, který vždy také kreslil s úplnou a jaksi samozřejmou jistotou. Již po této stránce jsou akvarely Součkovy často kabinetní díla, tak poutavá, tak výmluvně zajímavá, že nelze odolat. Souček nelpěl přitom na detailu, ale uměl i podrobnosti v zkratce zachytit a umístit, aniž celkový dojem roztříštil. Byla to v základě jemná ruka, a pře ne přeexponovaný snímek ze skutečnosti, ale vždy obraz ucelený a výrazný.
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1993, Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž),
1995, Signatury českých a slovenských výtvarných umělců.
Praha - Staroměstský orloj
Pražský orloj jsou středověké astronomické hodiny, umístěné na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze. Orloj je poprvé doložen v listině z 9. října 1410.
Orloj má dodnes tři části. Nejvýše jsou mechanické figury, které milují děti a turisté. Jejich pohyb vzniká podobně jako u starých kukaček. Ve dvou okénkách pod stříškou se každou hodinu objevuje 12 biblických apoštolů se svým atributem. Z vašeho pohledu v levém okně se jako první objevuje sv. Petr s klíčem, sv. Matěj se sekerou, sv. Jan s kalichem, sv. Ondřej s křížem ve tvaru X, sv. Filip s křížem, sv. Jakub s valchou. V pravém okně zase sv. Pavel s knihou, sv. Tomáš s kopím, sv. Šimon s pilou, sv. Tadeáš s deskami, sv. Bartoloměj s kůží, sv. Barnabáš se svitkem. S pohybem apoštolů ožívají i figurky po stranách. Kostlivec tahá za provaz a vyzváněním zahajuje pochod apoštolů. Kývá na Turka, alegorii Rozkoše, který ho kroucením hlavy odmítá poslouchat. Lakomec je zase alegorií hříchu Lakoty, s měšcem v rukou pokyvuje hlavou a hrozí na něj holí. Vedle je Marnivec, zobrazující hřích Marnivosti tím, že se shlíží v zrcadle. Kohout v otvoru po uzavření okének zakokrhá, čímž vždy spolehlivě rozesměje všechny turisty. Tím probouzí k další hodině života a hodiny na věži začnou odbíjet.
Samotný orloj je rozdělený na kalendář se zvěrokruhem a hodiny. Desku s alegoriemi měsíců vytvořil roku 1865 malíř Josef Mánes. Originál je ale uložený v Muzeu hl. m. Prahy, na Staroměstská radnice nabízí pouze kopii. Poblíž kalendářní desky umístili nepohyblivé dřevěné sošky nazvané Filosof s brkem jako alegorie Filosofie, Hvězdář s dalekohledem jako alegorie Astronomie, Kronikář s knihou jako alegorie Rétoriky a Archanděl Michael s plamenným mečem. Kromě několika časů ukazují hodiny astronomické údaje. Ve stroji funguje hodně původních součástek a proto jde o unikátní technickou památku. Do konce války se natahoval klikou, pak na něj však raději připojili elektromotor a tak pracuje na stejném principu jako Big Ben u londýnského parlamentu.
Orloj nabízí čtyři druhy času. Čas středoevropský, tedy staroněmecký ukazuje sluneční ručička a označují ho římské číslice na obvodu sféry. Náš dnešní čas hodiny odbíjejí teprve od roku 1948! Předtím se totiž řídily staročeským časem, kdy začínal nový den západem Slunce, který vyznačují zlatá gotická čísla na zvlášť ovládaném prstenci vnější sféry. Babylonský, nebo nestejný čas znamená, že v létě jsou hodiny delší než v zimě, protože trvá jen od východu do západu Slunce. A Staroměstský orloj je na světě jediný, který tento čas zvládne měřit! Hvězdný čas se zase ukazuje na římských číslicích. Ve spodní části je pak umístěn kalendářní ciferník, který vám ukáže den a zároveň jeho postavení v týdnu, měsíci a roce. Orloj opravili a restaurovali od září do listopadu roku 2005.
Staroměstský orloj v lidech velmi často vzbuzoval emoce. Ať už kladné, nebo záporné, vždy byla na jejich základě vytvořena nějaká legenda.
Nejznámější z pověstí se vztahuje k Mistru Hanušovi, který byl jedním z nejvýznamnějších orlojníků. Tato pověst neuznává jako tvůrce orloje Mikuláše z Kadaně, ale právě Hanuše. Staroměstské náměstí - Orloj Dle legendy si jej vybrali pražští radní, aby postavil na Staroměstské radnici unikátní stroj, který bude mít kromě měření času, mnoho dalších funkcí. Jak Hanuš slíbil, tak učinil. Poté, co radním svůj dokonalý stroj ukázal, zalekli se. Chtěli, aby tento orloj zůstal unikátní, a z obavy, aby hodinář obdobný přístroj nevytvořil pro nějaké jiné město, přemýšleli, jak se Hanuše zbavit. Jednou v noci tak do mistrova domu vtrhla skupina lidí, která jej pomocí rozžhaveného kusu železa oslepila. Hanuš velmi dobře věděl, kdo za vším stojí, a proto požádal jednoho ze svých učenců, aby jej doprovodil k samotnému srdci orloje. Učedník tak učinil a Hanuš, i přes svoji slepotu, orloj zastavil. Podle legendy trvalo více než sto let, než byl orloj opět uveden do chodu.
Pověst o kostlivci
Množství pověstí se také váže k postavičce kostlivce, který na orloji umístěn. Tradovalo se, že jakmile se Staroměstský orloj na dlouhou dobu zastaví, povede se českému národu zle, a kostlivec měl tuto skutečnost potvrzovat kývnutím hlavy. Jedinou nadějí byl podle pověsti chlapec narozený v novoroční noci. Chlapec měl, jakmile se orloj dá opět do pohybu, o půlnoci vyběhnout z Týnského chrámu přes celé náměstí až k radnici. Měl běžet tak rychle, aby doběhl před posledním úderem hodin. Pokud by to dokázal, zastavil by tak kostlivcovu zlo moc, čím by bylo veškeré zlo odvráceno.
V některých legendách byl ale kostlivec znamením naděje. Pokud se dobře zahledíte, uvidíte nad orlojem dvě malá okénka. Ta vedla do žaláře, ve kterém byli vězněni urození lidé. Jednoho dne zde byl vězněn rytíř, který čekal na popravu. Podíval se z okna zrovna v době, kdy hodiny začaly odbíjet, proletěl kolem kostlivce vrabec, a jakmile smrťák sklapl čelisti k sobě, uvěznil v nich i malého ptáčka. Ten tedy musel další hodinu čekat, dokud kostlivec opět zuby neotevře, aby mohl vylétnout. Jakmile to rytíř uviděl, začal věřit, že se i on ze svého vězení dostane. A co se nestalo. Pražané mu nakonec udělili milost. Tím se kostlivec stal symbolem naděje.
Další legendy
Podle jiné legendy je chod orloje spojen s chodem celé země. Jakmile se prý hodiny zastaví, povede se české zemi zle nebo ji postihne válka. Jiná pověst vypráví o tom, že kdo nějakým způsobem do orloje zasáhne, zemře anebo zešílí.
