Obraz - Praha Pražský hrad Kaple sv. Kříže (Pragensia). Autorem je malíř a grafik František Kobliha. Signován tužkou vpravo dole - viz foto.
Kaple Sv. Kříže (Pražský Hrad)
Kaple svatého Kříže na Pražském hradě se nachází na II. hradním nádvoří. Byla postavena na místě starších budov stavebního úřadu a korunovační kuchyně Karla VI. používané jako hlavní strážnice. Nyní již není využívaná k sakrálním účelům, byla upravena jako výstavní síň pro umístění Svatovítského pokladu (tzv. Klenotnice).
Kaple svatého Kříže byla postavena v letech 1756 až 1764 pražským stavitelem italského původu Anselmem Martinem Luragem na místě starších budov stavebního úřadu a korunovační kuchyně Karla VI. z roku 1723, později používané jako hlavní strážnice. Autorem projektu byl Nicolo Pacassi, dvorní architekt Marie Terezie, od níž dostal za úkol přestavět Pražský hrad do barokní, více reprezentativní podoby.
Když se Ferdinand V. usídlil po své abdikaci na Pražském hradě, prošla kaple v letech 1852 až 1856 klasicistní úpravou, v jejímž rámci byly do jejího severního průčelí osazeny sochy sv. Petra a Pavla z roku 1854 od Emanuela Maxe. V letech 1960 až 1963 byla upravena jako výstavní síň pro umístění Svatovítského pokladu (tzv. Klenotnice), který zde byl instalován v roce 1961.
Rozměry včetně rámu cca 53 cm x 43 cm. Velký lept na papíře. Obraz je adjustován do nového rámu. Celkový stav - viz foto.
Obraz je přibližně z let 1900-30.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
František Kobliha
* 17. 11. 1877, Praha
† 12. 12. 1962, Praha
malíř, ilustrátor, kurátor, grafik, publicista, typograf, výtvarný kritik
František Kobliha se narodil 17. listopadu 1877 v Praze. Studoval nejprve na Umělecko-průmyslové škole v Praze (1896-1899), pak v letech 1901-1905 absolvoval pražskou akademii umění u prof. Františka Ženíška. Přestože v grafice byl autodidaktem, stal se brzy uznávaným a zavedeným knižním grafikem. V roce 1910 vznikla skupina SURSUM, jako platforma pro příslušníky druhé, mladší symbolistické generace, kam patřili Josef Váchal, Jan Konůpek, Jan Zrzavý, Rudolf Adámek nebo Emil Pacovský. Jejím členem byl i František Kobliha. Se skupinou SURSUM jako její zakládající člen a první předseda byl spojen velmi krátce (1910-1911), nicméně toto období je pro něj nejvýznamnější už proto, že byl schopen tehdy v jediném tvůrčím vzepětí vychrlit své nejpodstatnější grafické cykly dřevorytů Pozdě k ránu (1909-1910), Tristan (1909-1910), Mstivá kantiléna (1910), Máj (1910-1911), Žena (1911). Názorové neshody s mladšími členy nakonec vedly k tomu, že Kobliha ze skupiny vystoupil.
Od roku 1922 byl členem SČUG Hollar, členem redakční rady jeho sborníku a v letech 1934-1938 dokonce předsedou. Jako malíř se Kobliha neprosadil, jeho malba byla a stále zůstává málo známá, prakticky se nevystavuje a nejeví o ni zájem ani historici umění. Doménou tvorby Františka Koblihy jsou zejména dřevoryty, lepty a litografie, které vznikaly jako doprovod literárních děl autorů z okruhu Moderní revue vydávané Arnoštem Procházkou. Osobnost Koblihy od počátku spojuje nadání umělce výtvarníka a básníka. Dekadentní atmosféra časopisu Moderní revue, kam Kobliha přispíval po roce 1910 nejen grafickými listy ale i vlastními esejemi, referáty a kritikami, konvenovala v té době jeho subtilním, básnickým, melancholickým vizím, tlumočeným dřevorytovou technikou s příznačně přehnaným smyslem pro veškerý detail a podrobnost. Z prací velkého rozsahu je nutno jmenovat 10 dřevorytů k Máchovu Máji (1911), 9 listů k Tristanovi (1911) nebo 24 dřevorytů k Mstivé kantiléně K. Hlaváčka (1918). Zdroje uvádí pro léta 1911-1960 celkem 211 knižních úprav s původní grafikou, většinou tisků bibliofilských. Do tohoto seznamu nejsou zahrnuty tisky drobné a příležitostné a soubory grafických listů.
Tvorba F. Koblihy byla vždy velmi ceněna jak mezi členy SČB, tak mezi sběrateli grafiky a exlibris. Tvorba exlibris úzce souvisí s Koblihovou tvorbou volné grafiky a prací pro knihu. Exlibris z roku 1905 patří mezi jeho první grafiky vůbec. Podle soupisu vytvořil celkem 429 knižních značek. V prvním období převažují náměty symbolistní, krajiny, lesní interiéry a akty, po roce 1940 si sběratelé oblíbili motivy květin. Svůj dřevorytecký styl Kobliha často uplatňoval při ztvárnění monogramů a bohatých dekorativních orámování. Hlubotisková a litografická exlibris se vyskytují sporadicky. V letech 1912-1926 vydal Kobliha šest souborů knižních značek.
Po válce vznikl ještě soubor osmi listů pro sběratelku I. Novákovou (1948) a v roce 1953 soubor květinových exlibris. V průběhu padesátých let Koblihovo tvůrčí nasazení ochabuje, autor je nakonec čím dál tím víc osamocen, izolován. V závěru života pracuje již jen pro několik nejvěrnějších přátel a pro sběratele nebo byla čas od času vydána jeho bibliofilie. Posledních deset let svého života prožil František Kobliha v materiálním nedostatku a za okázalého nezájmu oficiálních míst. Teprve v květnu 1962 mu bylo za zásluhy o české výtvarné umění propůjčeno státní vyznamenání „Za vynikající práci". František Kobliha zemřel 12. prosince 1962.
