Obraz - Rybářská bašta u Zálší. Signován vpravo dole - viz foto. Autorem je malíř, sochař a grafik Zdeněk Rosák. Zezadu obrazu je autorský štítek kde je uveden autor, název díla, technika, razítko ČFVU atd. - viz foto.
Rozměry včetně rámu cca 75 cm x 55 cm. Rám je zdobený, místy má otluky. Tempera na tvrdém papíře či kartonu. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl namalován přibližně v letech 1960-80.
Bude šperkem ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací Vašich prostor.
Zdeněk Rosák
* 10. 2. 1938, Prostějov
† 9. 12. 2023, Choceň (Ústí nad Orlicí)
designér, sochař, malíř, grafik
bratr moderátora Jana Rosáka
Akademický sochař Zdeněk Rosák pochází z Ivanovic na Hané, ovšem většinu života strávil v Chocni. Absolvoval automobilovou průmyslovku v Zábřehu a vysokou školu umělecko-průmyslovou ve Zlíně, obor design. Až do roku 1992 pracoval ve vysokomýtské Karose na návrzích karoserií autobusů i speciálních vozidel. Za dobu působení v tomto podniku obdržel řadu ocenění. Nejdůležitější z nich byla cena za vynikající průmyslový design pro autobus C-734. Protože externě spolupracoval i s jinými firmami, má na svém kontě mnoho dalších úspěchů, například ocenění Czech made za telefonní hovorny pro Telecom a ocenění Zlatá MEFA za kobaltový ozařovač.
Nejmilejší disciplínou Zdeňka Rosáka se však stala malířská tvorba, které se naplno mohl začít věnovat až v důchodovém věku. Ve volné tvorbě našel svůj kraj a své náměty v podorlickém regionu od Vysokého Mýta přes Choceň k Orlickým horám, ale i na blízké Vysočině. Své náměty původně zpracovával přímo v terénu, pro což mu vyhovovala technika tempery, v posledních letech však své náměty promýšlí, transformuje a vytváří své oleje vlastně jen inspirován původním motivem. Jsou hodně ovlivněny kresbou, která v jeho dílech dominuje. Častými náměty jsou skály a architektura maloměsta a vesnic.
Monumentální sochařská tvorba pro interiéry i do volného prostoru. Pro tuto oblast tvorby je příznačná tvarová stylizace a geometrizované členění ploch. Člen oblastního sdružení výtvarných umělců v Hradci Králové.
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
2004 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2004 (XIII. Ro – Se), Výtvarné centrum Chagall Ostrava,
2005 Český design 1990 - 2005 / Czech Design 1990 - 2005, Design centrum České republiky Brno (Brno-město),
2006 Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky Praha,
2008 Unie výtvarných umělců Hradec Králové, Unie výtvarných umělců Hradec Králové,
2010 DESIGNPRO: Český průmyslový design 1990-2010, SIGNUM (Jindřich Dušek), Roztoky (Praha-západ),
2013 Unie výtvarných umělců Hradec Králové, Unie výtvarných umělců Hradec Králové.
Zálší
(dříve též Zalší či Záleš, německy Salasch) je obec v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Žije zde 240 obyvatel.
Protáhlá vesnice Zálší se táhne podél silnice II/317, vedoucí od Chocně do Litomyšle, a sousedí s rozsáhlým Velkozálešským rybníkem. Vesnice se nachází osm kilometrů východně od Vysokého Mýta.
Původní ves byla založena kolem poloviny 13. století. Lze se však domnívat, že k založení mohlo dojít o něco dříve. V písemných pramenech se poprvé připomíná v roce 1292, v listině krále Václava II., kterou založil zbraslavský klášter. Pojmenování vsi připomíná, že byla založena v „záolší", neboli za olšemi. Z toho lze usuzovat, že již v době založení vsi byla celá krajina bohatá na vodu. Olše totiž rostou zejména tam, kde je dostatek vláhy.
V majetku zbraslavského kláštera však dlouho nezůstala. V listině krále Václava II. z roku 1304, kterou své předchozí darování pro zbraslavský klášter upravil a rozšířil, se již neuvádí. V té době zřejmě byla majetkem Vítka ze Švábenic, který sídlil na nedalekých Heřmanicích (dnes České Heřmanice). Ten v roce 1309 ves Zálší a Sloupnici převedl na zderazský klášter Křižovníků – Strážců Božího hrobu. Jak dlouho zůstalo Zálší v majetku zderazských mnichů není známo. Lze však předpokládat, že po husitských válkách byl majetek zderazských mnichů spojen s majetkem litomyšlských biskupů. Tím se Zálší dostává do majetku Kostků z Postupic a stává se součástí pozdějšího litomyšlského panství. Jeho součástí zůstává až do roku 1850.
V této době se mimo vlastní obec dělí na část zvanou Kocanda (šest domů s hospodou), na část zvanou Na Baště (dva domy a myslivna) a mlýn zvaný Betlém. Po roce 1850 se stává samostatnou a samosprávnou obcí, jejíž součástí se stala i vesnice Kosořín. Nedlouho nato, v roce 1868, se Kosořín od Zálší oddělil a stal se také samostatnou a samosprávnou obcí. Po sto letech, je k 17. červnu 1964, Kosořín se Zálším opětovně sloučen. Později od 30. dubna 1976, byla k Zálší také připojena osada Nořín. Se změnou politických poměrů došlo dne 17. března 1992 k oddělení Kosořína, který se opět stal samostatnou obcí.
