Obraz - Pyramidy v Port-Cotonu. Signován vpravo dole - viz foto. Jedná se o reprodukci známého obrazu od malíře Claude Moneta. Pyramidy v Port-Coton, Rough Sea je série šesti obrazů vytvořených Claudem Monetem v roce 1886. Všechny zobrazují skalnaté atlantické pobřeží Belle-Île-en-Mer, které umělec navštívil a namaloval v plenéru mezi 12. září a 25. října toho roku.
Belle-Île-en-Mer, bretonsky Ar Gerveur, starobretonsky Gwedel
Francouzský ostrov v Biskajském zálivu při pobřeží Bretaně, od jejíhož vlastního území je vzdálen zhruba 25 km leží 25 km jižně od Carnacu a 60 km západně od Pornichetu. Jeho rozloha činí 85,63 km.
Celkové ozměry včetně rámu cca 71 cm x 59 cm, rám má místy otluky. Reprodukce na kartonu. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl vytvořen přibližně v letech 1960-80.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Claude Oscar Monet (14. listopadu 1840 v Paříži – 5. prosince 1926 v Giverny)
francouzský impresionistický malíř a grafik
Byl druhým synem obchodníka Claude-Adolphe Moneta a jeho manželky Louise-Justine Aubrée Monetové, která byla zpěvačkou. V roce 1845 se jeho rodina přestěhovala do Le Havre v Normandii.
Jeho prvním malířským učitelem byl Eugène Boudin, se kterým se setkal roku 1856. Boudin ho uvedl do tajů olejomalby a práce v plenéru. Roku 1859 se vrátil zpět do Paříže na studia. Monet se zapsal do akademie Suisse v Paříži, kde poznal Pissara, Delacroixe a Courbeta. V roce 1861 dostal povolávací rozkaz do Alžírska. Tam onemocněl tyfem, a proto byl z další služby uvolněn. Když se kvůli rekonvalescenci vrátil do Le Havru, seznámil se s nizozemským malířem Jongkindem.
V roce 1862 se Monet vrátil do Paříže a usadil se v ateliéru Charlese Gleyra. Gleyre vůči svým žákům nešetří kritikou, a tak ho Monet nemá rád. Tento rok se setkavá Sisleym, Bazillem a Renoirem se kterými trávil dlouhé hodiny v debatách o umění. Také společně malovali v krajině a sdíleli myšlenky o působení světla, což je později spojilo ve formování impresionismu. Začátkem roku 1863 uspořádal první výstavu. Roku 1866 se setkává s modelkou Camille Doncieux a o čtyři roky později se s ni oženil. V roce 1867 se přestěhoval k zámožnému dobrákovi Bazillovi a také mu porota Salónu odmítla vystavovat obrazy. Monet se však nevzdal a spolu Renoirem se vyšplhali na kolonádu Louvru, aby odtud mohli malovat pařížské ulice. Monet strávil léto s rodiči v St. Adresse, zatímco těhotná Camille zůstává v Paříži pod dohledem Bazilla a Pissara. Vrátil se až po narození jeho syna Jeana.
V roce 1869 porota Salónu opět nepřijala jeho obrazy a Monet odjel na léto do St. Michel. V červnu legalizoval svůl vztah s Camille a odjel do Trouville, kde ho zastihla pruská válka. Jeho přítel Bazille umřel na frontě. Monet šel nejdříve do Londýna za Pissarem a poté do nizozemského městečka Zaandam. Po návratu do Francie zjistil, že Camille zdědila velké jmění, takže si mohou ponajmout domek v Argenteuil. V roce 1873 Monet nepřihlásil žádný svůj obraz na Salón. Spolu s Caillebottem založil sdružení nezávislých umělců. Jejich první výstava se konala v roce 1874 u slavného fotografa Nadara, ale moc toho neprodali. Veřejnost se vysmívala jeho obrazu Imprese: Východ slunce. Nikdo však netušil, že se podle obrazu bude jmenovat nový směr malířství. Další rok se koná aukce v aukční síni Drouot. Výsledky jsou sice mizerné, ale pomalu se začíná formovat okruh příznivců nového umění. Roku 1881 se opět odstěhoval, do Fécampu na normandském pobřeží. Podruhé se oženil s Alicí Hoschedéovou v roce 1892, která zemřela roku 1911, o 3 roky dříve než jeho syn Jean.
Monetovy obrazy měly stále větší a větší úspěch . Upravil si svou zahradu v Giverny tak, aby vypadala jako živý obraz. V roce 1922 po první světové válce byl již Monet úplně slepý a věnoval státu sérii leknínů. V roce 1923 došlo k operaci jeho očí a on se mohl vrátit k práci. Starala se o něj jeho snacha Blanche a on maloval až do své smrti roku 1926.
Monet takřka vědecky studoval působení světla na různé objekty. Věnoval se tzv. přechodným stavům, rychle ho to přivedlo k práci s barvou a světlem, jeho obrazy působí na diváka již od prvního dojmu. Tvorbou v plenéru a malováním námětů, na kterých bylo pouze zvláštní světlo, otevřel cestu počátkům moderní malby. Monetův obraz Imprese, východ slunce z roku 1874, dal nejen jméno celému malířskému směru, ale Monetovi zajistil místo mezi nejlepšími malíři všech dob.
Dáma se slunečníkem - cyklus obrazů
Na obrazech je žena na rozkvetlé louce, někdy se vyskytuje i postava chlapce. Postavy jsou malovány z podhledu. Tyto obrazy jsou jedny z mála, kde je postava hlavním námětem. Monet maloval především krajiny.
Snídaně v trávě
Všechny postavy mají společenské oděvy. Ubrus leží přímo na zemi a na něm je občerstvení. Kolem ubrusu posedávají lidé - Monetovi přátelé. Obraz je bez plynulého přechodu barev - věnuje se především světlu. Mezi korunami stromů jsou vidět paprsky slunce - fragmenty světla se objevují i na zemi. Monet toto dílo nikdy nedokončil, neměl na to finanční prostředky - začaté dílo musel dát svému věřiteli, po pár letech obraz sice dostal zpět, ale byl celý poničený, tak plátno rozřezal a vybral pouze tři fragmenty.
Cyklus obrazů Kupky sena
V těchto obrazech je větší dominance barev, která poté ovlivnila malíře v 1. polovině 20. století - impulz pro vznik abstraktního umění.
Obrazy z Londýna
Na díle je pravá londýnská mlha nad Temží. V pozadí je vidět londýnský parlament. Toto téma maloval vícekrát v různých fázích (západ slunce, ranní mlha, ...).
Lekníny
Častým motivem jsou lekníny na jeho zahradě (zahrada vypadala spíš jako park). Tato díla se začala více podobat abstraktním plochám - ztrácí se konkrétní námět, jsou to osvětlené - barevné plochy.
