Obraz - Radost pohybu. Signován a datován vlevo dole - viz foto. Autorem je malíř Oldřich Kotyza. Zezadu obrazu je věnování a autorský šítek se jménem autora, názvem díla, rozměrem, technikou, materiálem, tehdejší cenou atd. - viz foto.
Celkové rozměry včetně rámu cca 55 cm x 40 cm. Rám má místy otluky. Akvarel na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl namalován v roce 1978.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor. Originalitu díla plně zaručujeme vrácením peněz.
Oldřich Kotyza
* 2. září 1922
† 18. listopadu 2008
muzejník, archeolog
Narodil se 2. září 1922, mládí prožil v Kameničné se svými třemi sourozenci v rodném domě u Kotyzů (Stírků) včetně základní školní docházky. Poté absolvoval odbornou školu v Kuklenách a maturitu na SZTŠ v Lanškrouně. Celý život pracuje v zemědělství, nejdřív na rodinném gruntě, později v místním JZD v různých funkcích – úsekář rostlinné výroby, stavbyvedoucí, kulturní referent. Žení se 25. 10. 1947 ve Slatině nad Zdobnicí s Annou Štefkovou také ze Slatiny nad Zdobnicí a mají spolu tři dcery – Hanu, Dagmar a Janu.
Aktivně se zapojuje do různých zájmových spolků v obci i mimo obec (filatelisti, ochránci přírody, včelaři, hasiči, zahrádkáři, myslivci a v mládí hraje s manželkou ochotnické divadlo). Nejvíce volného času věnuje toulkám přírodou v nedaleké Suché, podél Rokytenky a po Orlických horách, kam vyjíždí se svým skicákem. Zachycuje rozmanitost přírody a její různobarevné projevy podle ročních období. Jeho velikým učitelem, posléze přítelem, se stává sochař a malíř Leoš Kubíček z Pěčína, a zde se setkává i s akademickým malířem Vojtěchem Sedláčkem. Vstupuje do Klubu výtvarníků Prokopa Diviše v Žamberku a zapojuje se se svými obrázky do organizování různých výstav po okrese i mimo něj – galerie v Hradci Králové, ilustruje knížku mysliveckých povídek Františka Koldy z Pastvin „Jůlinka se zlobí", jeho tvorba proniká i do zámoří – Austrálie a Kanady. Stále jako malíř nebo možná právě proto díky jeho přirozenému nadání oslovuje velké množství návštěvníků, kteří obdivují jeho nenápadná dílka, malovaná od srdce, z kterých dýchá harmonie, pohoda, klid a cit pro náladu, atmosféru krajiny. Ve svém díle nic nepředstírá, je srozumitelné a připomíná to, co ve všedním shonu nestačíme postřehnout.
Oldřich Kotyza zemřel 18. 11. 2008 a jeho ostatky byly uloženy na místním hřbitově do rodinného hrobu Kotyzů.
