Ex libris Stanislav Hlinovský. Autorem je kvalitní malíř a grafik Vojtěch Cinybulk. Název díla vlevo - viz foto.
Celkové rozměry cca 20 cm x 15 cm. Zinkografie na papíře. Obraz je adjustován do nového rámu. Celkový stav - viz foto.
Obraz je z roku 1981.
Bude perfektní dekorací každého prostoru.
CINYBULK Vojtěch
* 10. 8. 1915 Praha
† 6. 2. 1994 Praha
grafik, loutkářský scénograf, výtvarník, pedagog, organizátor, autor her
Studoval na Officina Pragensis u profesora J. Švába a na UK v Praze u profesora Salcmana. Byl spolupracovníkem loutkářské katedry divadelní fakulty AMU v Praze, kde pedagogicky působil v prvých letech vedle Josefa Skupy. V roce 1938 získal ve Francii 1. cenu za dřevoryt. Je zastoupen mimo jiné v National Gallery ve Washingtonu v USA.
Narodil se v rodině knihařského ozdobníka a loutkového amatéra. S otcem začal v dětství hrát loutkové divadlo v malostranském Sokole. Na obecné škole ho ovlivnil významný loutkářský pracovník, spisovatel a redaktor B. Schweigstill. 1933 maturoval na reálce v Dušní ulici. 1934 absolvoval Státní pedagogickou akademii a 1934–35 začal učit na obecné škole na Karlově, kde pod vedením ředitele Schweigstilla debutoval v jeho časopisu pro děti Srdíčko. Od 1935 dobrovolně učil na menšinových školách (1935–36 v Kozlech, 1936–38 v Hostomicích u Bíliny), 1938–43 (češtinu a historii) na měšťanské škole v pražském Podolí, 1945–52 v Dejvicích. Zároveň se pravidelně věnoval volné grafice a jako autor a grafik přispíval do dětských časopisů. 1943–45 byl totálně nasazen, vyučil se zámečníkem a pracoval jako tovární grafik. Od poloviny 40. let 20. století spolupracoval s několika amatérskými loutkářskými soubory. Po válce navštěvoval soukromou grafickou školu J. Švába Officina Pragensis (1945–47) a 1947–50 pokračoval v externím studiu v Ústavu malby na Pedagogické fakultě UK u C. Boudy a M. Salcmana.
Po založení Ústředního loutkového divadla v Praze 1949 tam do 1967 působil jako externí scénograf. Spolupracoval též s řadou dalších loutkových scén. V září 1952 nastoupil na loutkářskou katedru DAMU jako pedagog scénického a kostýmního výtvarnictví (1953 docentem, 1967 mimořádným profesorem), od 1955 byl výtvarníkem a spisovatelem ve svobodném povolání. Do konce života externě přednášel na katedře, pracoval pro loutková divadla, organizoval loutkářská soustředění a přispíval do odborných loutkářských i dětských časopisů, byl spoluredaktorem Ohníčku a Sedmihlásku a užíval tam pseudonymy C. Marek, K. Bouček a šifru C. 1990 utrpěl těžký úraz. S manželkou Františkou (1916–2000) měl dvě dcery.
Stanislav Hlinovský
2. listopadu 1924, Tábor – 27. ledna 1994, Tábor
výtvarník, malíř, grafik a divadelní herec
Jeho otec byl původním povoláním malíř pokojů, ale později dlouhá léta jezdil jako vlakový průvodčí. Povolání otce výrazné ovlivnilo i budoucí povolání syna, který se sice vyučil u firmy Pazourek holičem a vlásenkářem, profesi se však nikdy nevěnoval a v roce 1942 nastoupil k ČSD. Tam působil až do odchodu do důchodu v roce 1974.
Po celý život zůstal věrný rodnému Táboru a rád pravidelně zajížděl do kraje pod Orlickými horami. Kreslení se Stanislav Hlinovský začal věnovat již ve svých 17 letech v roce 1941 a po válce navštěvoval výtvarné kurzy profesorů Šenka a Hejného. Během vojenské služby v Týně nad Vltavou poznal tiskaře a knihaře L. Hodného, který jej přivedl ke grafice a také k exlibris. Záhy, již roku 1949 se stal členem SSPE a v roce 1959 organizoval sjezd Spolku v Táboře. Roku 1958 spoluzakládal Klub výtvarníků v Táboře a později tam působil jako umělecký vedoucí. V Hlinovského výtvarné tvorbě převládají realistické kresby a oleje, inspiruje ho jihočeská krajina s rybníky, lesy a řekou Lužnicí i malebné podhůří Orlických hor. Odtud pocházejí pro něho tolik typické náměty stromů, partií s řekou a polních cest. V grafice užíval techniku algrafie a k motivům se přidávají uličky starého Tábora a opočenská zákoutí.
