Obraz - U nás Kameničkách. Starší reprodukce obrazu od malíře Antonína Slavíčka. Štítek zezadu obrazu - viz foto.
Rozměry včetně rámu cca 63 cm x 56 cm, rám má místy otluky - viz foto. Reprodukce na kartonu. Celkový stav - viz foto.
Reprodukce je přibližně z let 1950-70.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Slavíček Antonín
* 16. 5. 1870 Praha
+ 1. 2. 1910 Praha
malíř
Antonín Slavíček (16. května 1870, Praha – 1. února 1910, Praha) byl velký český malíř, vrcholný představitel českého umění kolem roku 1900, který vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, jež vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. V pozdějších letech se setkal s francouzským impresionismem, ten jej však neovlivnil. V pozdějších pracích je patrné uvolňování stylu. Po kratším pobytu v Mnichově vstoupil roku 1887 na pražskou Akademii do školy J. Mařáka. Stal se uznávanou vůdčí osobností umělců generace devadesátých let (v letech 1894–1900 vedl po Mařákovi jeho školu) a osobitým představitelem českého impresionismu. Slavíček vyšel z náladového realismu Mařákovy školy a také z podnětu díla A. Chittussiho. K určitému stupni vývoje v malbě dospěl v roce 1898, kdy začal tvořit technikou barevné skvrny, která vyvolává dojem pohybu a víření. Od této techniky se však odklonil už v roce 1902. Na jaře roku 1907 odcestoval do Norimberku, Štrasburku, Paříže a Bretaně a přes Brusel se vrátil zpět do Čech, zde také vytvořil většinu svých děl.
zdroj : rodon.cz / životopisy - umělců
Obec Kameničky
leží v nadmořské výšce 625 m v pramenné oblasti řeky Chrudimky, která je páteřním tokem celého mikroregionu Hlinecko. Středověká osada vznikla na přelomu 13. a 14. století. Nejstarší zprávy o obci Kameničky pocházejí ze 14. století z roku 1350 a týká se farního kostela, který byl tehdy připojen k litomyšlskému biskupství. V roce 1392 je již uváděna jako součást rychmburského panství. O století později nesla osada s rychtou název Rejchlova Kamenice. Po roce 1753, kdy obec získal Filip Kinský, došlo v tomto kraji k hospodářskému rozkvětu. Zakládaly se nové dvorce a ovčíny. Z panského ovčína založeného ve druhé polovině 18. století vznikla osada OVČÍN, původně dvorcem byla pozdější osada FILIPOV, která se utvářela koncem 18. století v souvislosti s těžbou dřeva pro panské železárny a sklárny. Železná huť pracovala v nedalekém Lánově, hamr přímo v Kameničkách. Nákladem Filipa Kinského bylo postaveno také několik církevních staveb. V Kameničkách byl na místě starého dřevěného kostela zbudován v letech 1764–66 barokní kostel Nejsvětější Trojice. Areál doplňuje ohradní zeď, socha sv. Floriána z roku 1799 a dvě sochy sv. Jana Nepomuckého, pocházející z poloviny 18. století. Nedaleko kostela při silnici je umístěn pomník obětem I. světové války od hlineckého rodáka akademického sochaře Karla Lidického. Původní půdorys stejně jako část zástavby zůstaly zachovány. Malebnost obci dodávají také roubené chalupy a usedlosti. K nejzajímavějším patří památkově chráněný areál usedlosti čp. 11 s roubeným domem a kamennými hospodářskými budovami a dále roubená chalupa čp. 97 s nápisem a datováním 1809 na záklopě.
Obživu obyvatelstva tvořilo podhorské zemědělství, tkalcování a již zmíněná výroba železa. Počátkem 20. století se zde rozvinulo tkaní žinylkových koberců a plátna pro hlinecké textilní firmy. V 18. století přišlo do Kameniček i několik židovských rodin, které se věnovaly obchodu. Škola se zde připomíná již v polovině 18. století, roku 1873 byla postavena nová jednoparová školní budova. Koncem 19. století měla obec přes 1200 obyvatel a 190 stavení.
Obec vešla do povědomí národa jako „Slavíčkovy Kameničky". Antonín Slavíček zde na mnoha obrazech spodobnil krásu Vysočiny. Mezi jeho nejznámější díla patří „U nás v Kameničkách" a „Volákův kopec". Kromě Slavíčka zde působili i další malíři – Bohuslav Dvořák, Herbert Masaryk, Angelo Zeyer, Otakar Nejedlý, Rudolf Kremlička, Gustav Macoun, Jaroslav Sodomka a Karel Wagner.
Typický charakter malebné horské obce, která nebyla v této části Českomoravské vrchoviny vyjímkou, lákal svou rázovitosti i charaktery lidí nejen malíře, ale i spisovatele. Nejznámějším autorem, který v této krajině hledal náměty, byl Karel Václav Rais, jehož román „Západ" byl inspirován touto obcí. Na hřbitově lze nalézt hroby některých postav tohoto románu, např. faráře Parduse–Kalouse.
Před barokně přestavěným kostelem Nejsvětější Trojice stojí jedno z raných děl sochaře Karla Lidického – Pomník padlým.
V 18. století pracoval v obci železářský hamr, podobně jako v nedaleké osadě Lány.
Jádro Českomoravské vrchoviny je vyrovnanou kulturní krajinou s mnoha přírodními, krajinářskými a památkovými hodnotami. Pro ochranu přírody a krajiny byla v roce 1970 vyhlášena na ploše 715 km2 Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy. Sídlo její správy je ve Žďáře nad Sázavou. Osídlení plochého úvalu Chrudimky doplňují další horské obce a osady Jeníkov, Dědová, Chlumětín, Filipov a Ovčín.
