Obraz - Valdštejnský plácek. Autorkou je kvalitní grafička a malířka Zdenka (Zdeňka) Braunerová. Zezadu obrazu je uvedeno jméno a příjmení autorky, datum narození a úmrtí, název díla, technika a rok vytvoření - viz foto. Vydalo Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy k 60. výročí úmrtí grafičky.
Valdštejnský palác
Objekt v Praze na Malé Straně. Patří k nejvýznamnějším stavbám z přelomu období manýrismu a raného českého baroka v českých zemích, je první světskou stavbou pobělohorské doby, která kombinuje stavební typ městského paláce s italskou vilou. V majetku rodiny Valdštejnů byl palác do roku 1945. Do roku 1993 palác sloužil ministerstvu kultury a následně byl rekonstruován pro Senát Parlamentu ČR, jehož sídlem je od jeho vzniku v roce 1996. Součást komplexu Valdštejnského paláce tvoří také Valdštejnská zahrada a Valdštejnská jízdárna. Senát spravuje dále sousední Kolovratský palác a Malý Fürstenberský palác.
Celkové rozměry včetně rámu cca 34 cm x 25 cm. Obraz byl adjustován do nového rámu. V pravém dolním rohu je pasparta ohnutá. Tisk z původní desky provedla grafická dílna Milana Dřímala v Praze. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl vytvořen v roce 1994.
Jedná se o dílo vyhledávané a ceněné malířky, originalitu díla plně zaručujeme vrácením peněz.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Zdenka Braunerová
malířka, grafička
* 9. 4. 1858 Praha, Rakousko-Uhersko
† 23. 5. 1934 Praha, Československo
Zdenka či Zdeňka Braunerová, (pokřtěna jako Zdislava Rosalina Augusta) byla významná česká malířka konce 19. a začátku 20. století, známá také jako vynikající grafička.
Stala se mj. i významnou a známou patronkyní několika významných českých umělců jako byl Chittussi, Mrštík, Zeyer, Marten, ale i malíř Joža Uprka, sochař František Bílek nebo Jan Zrzavý.
Sám Zrzavý se o ní zmínil jako o „...neobyčejné ženě, vtipné, vzdělané, originální." Dále pokračoval, "Měla báječný vkus, pronikavý rozum a zvláštní půvab. Když jsem ji poznal, bylo jí šedesát. Pro slovo nešla daleko. Veselí a optimismus měla jako málokterý člověk. Dodávala mi víru a chuť do života."
Velká česká malířka se narodila do zámožné rodiny jako poslední ze čtveřice dětí. Jejím otcem byl tehdy významný advokát a poslanec říšské rady JUDr. František Augusta Brauner, pocházející z mlynářského rodu usazeného v Litomyšli.
Zájem o malování projevovala Zdenka již od malička, kdy trávila dlouhé hodiny ve svém dětském pokoji, kde se jen zřídka zabývala jiným koníčkem než malováním. V tom ji podporovala i její matka, (Augusta, roz. Neumannová)kterou Zdenka milovala; sama byla amatérskou malířkou a pocházela ze starého šlechtického rodu. Její otcem byl významný a vynikající vědec, který se zabýval chemií a národohospodářstvím.
S významnými osobnostmi se mohla Zdenka setkávat už od mala, jelikož její rodiče ve svém domě hostili mnoho známých českých literátů a výtvarníků. Zde se seznámila s takovými osobnostmi, jako byli Josef Václav Sládek, ale i rodiny Palackých, Náprstků či Riegerů.
Jelikož její talent byl výrazně zjevný, začala studovat u slavné Amálie Mánesové. Zde se Zdenka naučila několik dovedností a i sama Amálie v ní rozpoznala nový talent, který je třeba rozšiřovat. Zdenku malování tak pohltilo, že mu věnovala většinu volného času, což vedlo ke zhoršení výsledků ve škole. I přesto Zdenka pokračovala ve studiích malířství, tentokrát na vyšší dívčí škole, kde se jejím ředitelem stala v té době významná osobnost Soběslav Hipplolyt Pinkas.
Zanedlouho připravila svým rodičům nepříjemné překvapení: oznámila, že se chce věnovat malířství profesionálně. Její rozhodnutí bylo tak pevné, že žádné přemlouvání nepomohlo. Nemalý podíl na tom mělo i její studium u Antonína Chitussiho, do kterého se Zdenka později zamilovala. Oba dva měli podobné zájmy - právě Chitussi přivedl Zdenku ke krajinomalbě. Pro názorové umělecké neshody ze svatby sešlo.
Ani další vztah s Juliem Zeyerem, (o sedmnáct let starším) neměl příliš dlouhého trvání. Stejně tak dopadl poměr k Vilému Mrštíkovi, který se rozpadl těsně před svatbou.
Velký vliv na její inspiraci měla i její milovaná Paříž, kterou několikrát navštívila. Poprvé ji inspiroval její budoucí švagr, spisovatel Elemir Bougres, který ji seznámil s mnoha skvělými díly Francie a představil ji některé francouzské umělce, jako byl Maurice Maeterlinck, Anatol France a další. Získala ale i jiné úspěchy: dostala šanci, kterou samozřejmě využila, na ženské výstavě v Champs Elysées a v roce 1890 v Salonu na Champs de Mars. Paříž se jí stala druhým domovem a pobývala v ní v letech 1881 a 1885-1893, kdy navštěvovala soukromou Collarossi; kde však nebyla spokojena a vrátila se do vlasti. Přestože Zdenku francouzské umění inspirovalo a zaujalo, zůstávala vlastenkou a patriotkou. V Paříži navázala i řadu přátelství, např. se slavným sochařem Augustem Rodinem, který na její pozvání v roce 1905 navštívil Čechy a Moravu. Stala se tedy důležitou propagátorkou česko-francouzských kulturních vztahů.
Braunerová tvořila často v Roztokách u Prahy kde měla ateliér v tzv. Braunerově mlýnu; sem zvala své přátele a ráda s nimi trávila volný čas v poklidných besedách. Občas sem zavítal i Paul Claudel (fr. básník a dramatik), který působil v té době v Praze jako konzul. Naučila ho chápat českou duši a umění a stala se jeho inspirací knihy Obrazy svatých z Čech. Měla ráda i moravské Slovácko, kam mnohdy zajela načerpat inspiraci do další práce. Obdivovala a milovala také venkovské a prosté lidi; pozorovala jejich tradice a viděla v nich nějvětší poklad národa. Důležitým zdrojem informací byl i její deník a skicáky, kam si zaznamenávala důležité údaje, které vylepšovala obrázkem.
Zdenka Braunerová zemřela 23. května 1934 ve své rodné a milované Praze a je pohřbena mezi velikány na Vyšehradském Slavíně.
ZDROJ: Osobnosti.cz
